Last minute | Fotovandr | Vandrovník | Inzerce zdarma | Katalog firem | Knihy | Profivozy | Registr firem | SMS Seznamka | SMS Soutěže
Hledání
Hledat
 
Rubriky
Foto - experiment
Kontakt
 
RSS
RSS
 

 Zlato Čajajů

28.06.2007 -
ukázka z 12. kapitoly z knihy "Poslední recesista a Tma" od Jana Drnka - Akely (více na http://www.sdruzeni-avalon.cz/knihy.php)
 

Před Brodskou hospodou to vypadalo jako na srazu poslední etapy závodu míru. Tento sraz se ovšem s mírem koketovat nepokoušel. Stále přijížděli další a další členové naší spojené branné hotovosti. U zdí parkovalo několik desítek kol ověšených výstrojí, s usárnami přivázanými na nosičích. Dřevěné makety těch nejroztodivnějších zbraní složené do trojhranů. Zabloudilův saloon byl narvaný k prasknutí a hučel jako úl. Stráž u kol znuděně šťouchala hlavní M-16 do blembáku houpajícího se na řídítkách. Mechaničtí oři 7. kavalerie ržáli. Několik vtipálků z T. O. Panelák vzadu v sále vyřvávalo:

Kmen Čajajů je statečný a dobře svůj kraj zná,
proč Mirek Dušín neposlouchal ta slova varovná…

Bylo nás více, než jsme vůbec mohli čekat a všichni předpokládali nějakou nesmírnou švandu. Štáb spojených armád Unie vytvořili šerifové Úhlaváckých osad a štábní piloti Perutě u rohového stolu pod výčepem. Čekalo se na soumrak a na další posily od Domažlic, které měl přivést tamní šerif Dub.

Takový je to uklidňující, nevidět nikde ani korálek, protáhl slastně Jarka Metelka.

Skutečně. Všude jen samá hrubá látka, celtové plátno, maskáče, battledressy, džípárny, parkery, konga, jen samá vydělaná kůže, řemení a přezky. Těžké, neomalené boty hulvátské, sebevědomé, bílé civilizace. Richard byl u vytržení. Probudil se v něm krejčí, a tak chodil od jednoho k druhému, vyptával se, všechno proměřoval  krejčovským metrem a okukoval zrakem profesionála.

No, já vím, že ty korálky za nic nemůžou, zamlouval svoji repliku Metelka. – Oni to všechno dělají pěkně, mudroval. – Ty kalumety, tee-pee, vyšívaný kroje, mokasíny, to zase klobouk dolů, jsou machři.

Takže je vlastně jedeme obdivovat, reagoval kdosi nespokojeně.

No, přiznal se Metelka, my jim jedeme spíš nakopat prdel. Trošku je probudit, aby se tak nestranili slušnejch trampů.

To máš tak, přidal se Rychlonožka o něco učeněji, – tady došlo k nesmírně jemnýmu a složitýmu sociálnímu posunu, kterej se významnou měrou projevuje vnějším efektem odcizení a to až za hranicí, kdy se dá konstatovat, že nás naši bejvalí kamarádi prostě serou.

Ale na to snad mají právo, šklebil se vyzývavě Hádvěó, – s vámi nejezdit a separovat se a dokonce s vámi nemluvit...

Tak takhle ne! zarazil jsem pochybovače. – Před začátkem akce je třeba dosáhnout ideologické jednoty. Ty máš pravdu v tom, že mají taky lidský práva...

Jaký lidský práva, dyť sou to indiáni?!

A to je právě sporný! získal jsem opět pozornost obecenstva. – Jako je sporná ta jejich svoboda. V neděli večer každá iluze končí. V pondělí do práce, chodit na zelenou přes křižovatku, deset legitimací, od všeho klíče a na všechno štempl. Navíc! Naši ctitelé Manitoua kopírujou původní obyvatelstvo Ameriky jen v povrchních vnějškových aspektech, což je to vyšívání a vyrábění. Určitě nepřebírají jejich náboženství a hodnotovou hierarchii. Nebo chce snad někdo tvrdit, že náš kamarád Crazzy Buffalo alias Pepper rozdá veškerý osobní majetek po vzoru indiánů kmene Dené, aby si v kmeni neutrhl ostudu, že je majetný? Houbeles. I ty stanový plachty vozí na kemp trabantem. A co jim brání komunikovat s bílými muži, lovci a trappery našeho ražení? Nikdo jim neubližuje. Jestli jim něco brání, pak nejsou svobodní, jsou omezení! My ale dobře víme, protože je známe, že je trápí veliká nejistota, jestli by ta jejich korálková iluze obstála v konfrontaci s nevybíravým civilizačním pragmatismem.

Není podělanej? Je nějakej chytrej! vycenil Petr Lom zkažené zuby.

Třebas jim prostě nestojíte za nějakou námahu dorozumět se s vámi, provokoval dál Hádvěó. – Prostě o to nestojí, chtějí si jenom dělat bábovičky na svým vlastním písečku a cizí chlapečky tam nepustí, protože by jim ty bábovičky rozšlapali.

No to je ale přesně to, co říkám. Bojí se světa mimo pískoviště. Chtějí se schovat do nory. To je ta omezenost a nesvoboda. Proto přicházíme my, bílé tváře, zdánlivě na první pohled sprostí dobyvatelé, se zdánlivě sprostou a násilnou konfrontací, aby se náš svět najednou neproměnil v milión pískovišť, kam smí jenom někdo a rozhodně ne já. Když pískoviště rozšlapeme, vypadá to, že jsme hrozně sprostí, ale jak jinak by zjistili chlapečkové, že za pískovištěm je trávník a stará pískovna a hraje se tam fotbal a spousta dobrodružství a tak…? Nakonec nám budou vděční! Jen ten, kdo je silnej a obstojí mimo pískoviště, je doopravdy svobodnej! My jdeme Čajaje osvobodit od jejich žlutokvětskýho patriotismu, od nich samejch…

To je vůl, to je demagog! chytal se Hádvěó za hlavu. – Zfalšuje celý dějiny.

Dějiny se obhájí samy, odtušil jsem a upil piva. – Pro slabost není v dějinách národů omluvy. Proč Indiáni ztratili Ameriku? V šestnáctým století bylo bílejch málo a jejich zbraně nebyly zase tak dobrý… Jenže se před bílejma separovali a trvali na tradicích. Bílí se od nich neváhali učit. Indiáni převzali chlast, skalpování a zrcátka, ale nesnažili se vůbec pochopit bílej způsob myšlení, organizaci, technologie, matematiku, sociální struktury… prostě, Indiáni se separovali, a když je bílí vytlačovali, hledali jenom další volný pískoviště dál na západě. Bílá rasa se vyvíjí po celou svou historií v konfliktu. Opakuju: v KONFLIKTU!

He, he, he, pochopil Metelka. – My je vlastně jdeme zmlátit v jejich prospěch.

Ale jděte do háje, rozčílil se Dušín. – Kdo je chce mlátit? Chceme jenom udělat takovou srandu, aby pochopili, že Žlutej květ není jenom jejich kemp a že z něho nemůžou každýho vyhnat. Pak si sedneme a třebas si zakouříme z kalumetu a ledacos si vyjasníme…

Už vidím, jak s námi kouří z kalumetu, zasmál se Jarka. Vůbec se s tebou nebudou bavit. Jak tam pojedeme, určitě se porveme.

V tu chvíli mne to konečně napadlo.

Tak to vezmeme podle historickejch učebnic. V posvátnejch horách Yelow meadows se najde zlato. Stejně se tam už našlo loni o vánocích. A vůbec nebudou tušit, že jsme za tím my, Peruť. Prostě co udělají zlatokopové, když se někde najde zlato? Země je pro všechny a dohodu musí nakonec vyžadovat oni…

Ještě než jsme začali rozvíjet podrobný scénář akce, bylo jasné, že tohle je ono. Nemohli jsme neuspět, Nika na mne koukala zpovzdálí zbožně a oddaně. Teď jsem byl totiž konečně znovu pilotem a teď mne žádné její vnitřní SVĚTLO neozařovalo. Teď jsem se řítil nadzvukovou rychlostí ke svým cílům a vedl jsem ostatní a navigoval je a všichni mohli vidět, že mé palubní kanóny nejsou zanedbatelné ráže. Teď byla Nika jen a jen letuškou v mém stroji a byla tam od toho, aby mi uvařila kafe a rozestlala postel, až unavený přepnu na autopilota. Konečně jsem pozbyl ten zatracený pocit, že má nějak nade mnou navrch.

 

Plán byl hotov včetně časové synchronizace. Šerifové zvedali své uslintané eskadrony od piva.

Tož Peruť, go! 

Velitelský čas 02.00 ráno! Seřiďte si hodinky.

Kavalerie odjela do tmy po skupinách vždy o několika mužích na jízdních kolech. Poslední odjížděla Peruť. Sraz u Amerického mostu na kosáku, což bylo místo asi tak čtyřicet kilometrů od Brodu a čtyři kilometry od kempu Žlutý květ. Celkem nás bylo přes šedesát a přesun trval až do rána. Nechtěli jsme vzbudit nežádoucí pozornost bezpečnostních orgánů. Těch několik, co neměli vlastního oře, vzal Červenáček do Barkase a jel s nimi napřed. Vysazoval je pak na nočních křižovatkách měst, kterými probíhal přesun. Dával jim baterky jako armádním regulovčíkům a byla mezi nimi i Nika.

Tajemná kolona několika desítek po zuby ozbrojených a ke všemu odhodlaných mužů se řítila letní nocí k severozápadu jako zástup přízraků. Na hladkých přílbách se jim odrážely bludičky pouličního osvětlení a u sedel se kývaly obrysy ručnic. Za okny se křižovaly svíčkové báby a ze samot stoupalo k nebi vytí psů. Bdící  zalistovali ve starých komiksech o Supermanovi, vzdělanci sáhli po klasicích a tipovali to na Blanické rytíře. Velitel západního vojenského okruhu vyhlásil pohotovost, v Bílém domě spadl ze zdi Lincolnův obraz a ble, ble, ble, ble….

Za Černošínem to bylo potmě kritické. Vražednými serpentinami dolů z kopce a dole u mostu už parkoval Barkas s posbíranými regulovčíky. Generální štáb rozesílal jednotlivé skupiny na jejich místa podle itineráře na jejich místa. Za nějakou slabou půlhodinu mohlo začít svítat, pokud také Stvořitel postupoval podle itineráře. Bylo načase akci spustit.

Složil jsem kolo do křoví a spěchal na štábní pozorovatelnu za potok. Peruťáci měli přijít na scénu až jako poslední. Indiáni, kdyby nás předčasně identifikovali, pochopili by, že jde o čertovinu, a nenechali by se naší provokací vyhecovat k nepředloženým činům. Provokatéry, které neznají, nebudou ignorovat. Alespoň po jistou mez mělo všechno vypadat patřičně absurdně.

Od vody stoupal chlad a lehký bílý opar. Hodina H, začátek akce. Petr Lom a Mesr vnikli se svými  kamuflovanými skupinami ukázkových otrhanců mezi čtyři obrovská tee-pee pomalovaná záhadnými klikyháky, které snad dovedl dešifrovat jen kvalifikovaný šaman kmene Čajajů. Zlatokopové vypadali jako westernu. Ověšení kotlíky, motykami a rýči, chyběl jim snad jen oslík se zásobami. Vyráběli od počátku nápadný rámus, neboť jim šlo jen o drahý kov a křehkou krásu čisté ranní přírody považovali nejvýše za okrasné pouzdro na zlatou žílu. Křičeli, bavili se, pískali a prošpikovali ostrý vzduch vulgárními výrazy. Táhli podél potoka a občas, jen tak pro kontrolu, rýžovali písek. A pak, náhodou hned vedle tábora indiánů, narazili na zvýšenou koncentraci zlatých zrnek.

Odborník mezi nimi okamžitě odhadl, že mateřská žíla musí procházet někde pod loukou až k latríně, odkud je zlato močícími Čajaji splachováno již po celé generace do potočního koryta. Bylo třeba nalézt mateřskou žílu. Tři vlasatci začali bez prodlení kopat krumpáčem jámu přímo uprostřed kempu. Dub rozdělával oheň bílého muže, který čoudil jako malý vulkán.

Z krajního stanu vylezl indián Strakatý pes. Čajaj opatrně větřil, ale pak zahlédl zlatokopy, a protože ještě netušil, že jde o zlatokopy, viděl jen tlupu zarostlých vetřelců, kteří mu na kempu dělají bordel. Pochopitelně, rasová nenávist a bělošská povýšenost jim trčela zorničkami ven z krhavých chamtivých očí. Strakatý pes vyrazil z hrdla poplašný skřek těhotné žáby, čímž zburcoval tábor. Probouzeli se další indiáni a my si navzájem museli ucpávat ústa, aby náš smích nebyl slyšet až za potok.

Šťastní diggeři vystupňovali randál a indiánů si všímali jen jako jiných součástí lesní fauny. Petr Lom vběhl do potoka s rozpřaženýma rukama a zaječel:

Gold! I have the gold! (Tu větu ho Dušín učil snad hodinu) – Jsme pracháči! Máme to! V ruce drolil hrst mosazných pilin.

Tím vstoupilo ve známost, oč jde. Strakatý pes zíral a nevěděl ještě, co podnikne. Vyběhl sám Big Buffalo, totiž náš bývalý kamarád Bonanza. Na jelenicové kazajce vlekl několikakilogramovou korálkovou výšivku.

Vsaď boty, že má vyšívaný i slipy, řehnil se v houští Metelka.

Scénář vycházel dokonale. Mesr chytal Strakatého psa za střapatý rukáv plný třásní.

Hej, ty rudá kůže. Když ty přinýst otýpka dřeva na ten oheň, já dala korálka…

Strakatý pes byl v šoku a pouze se mechanicky dotazoval zlatokopů kdo jsou, kde se tu vzali a co tu chtějí.

Zlato! vyvalil Mesr oční bulvy a vycenil vykotlané zuby. Ani to nemusel moc hrát. Ve finále výstupu se celý horečnatě zachvěl. Čajaj mít zlato?

Jděte do prdele, kašpaři, utrhl se na něho indián.

Chyba, Mesr použil slovo Čajaj. Tak jsme jim říkali jen my peruťáci a naši kamarádi. Strakatý pes začal tušit, odkud vane vítr.

Z druhé strany se k jednomu tee-pee přikradl Konrád a nabídl indiánské squaw rozlámanou stopku z motorky.

Za ten pemikan, ukazoval na vepřovou konzervu.

Byl odmrštěn, ale já poznal tu holku v kroji. Byla to Anka.

Big Buffalo alias Bonanza se rozčiloval u série jam kopaných vprostřed kempu tak, aby byl zjištěn rozsah zlatého podloží. Pažba se obratem otočil a chytl velkého náčelníka za ornament kazajky. Uznale zamručel.

Hmm, prodala za ohnivá voda?

Bonanza se ohnal po vetřelci a naštvaně odešel, aniž si dal vysvětlit  technologii hledání žíly. Pažba za ním křičel, že stopa vede k totemišti, kde udělají další sondu.

Déle se to již nedalo protahovat. Indiáni se rojili na všech stranách a zapomínali na své mezikmenové různice. Začínali být v přesile. Štáb rozhodl, nasadil demoralizační rozkladný prvek. Na palouk vjel Rychlonožka s károu naloženou nejrůznějšími flaškami ze smetiště u silnice a dělal prodavače ohnivé vody. Prodával ji po galonech rámusícím zlatokopům.

Konečně vylezl i poindiánštělý Pepper a indiáni pochopili, že tohle jsme jim spískali my.

Rychlonožka se Pepperovi zavěsil na krk, opileckým hlasem jej nazval svým rudým bratrem a vůbec vedl samé pacifistické chlácholivé řeči, přičemž indiánům zakrýval pohled na dvojici přicházející z druhé strany louky. Kráčel tam Jednička se stativem a imaginárním teodolitem. Hádvěó poskakoval po louce s latí podle pokynů. Vyměřovali.

Dojem z výskytu inženýrské expedice byl vzápětí překryt partou s nářadím, která vyrazila za nimi. Indiáni byli zcela šokováni pohledem na muže Union Pacific Railroad Company, kteří ve velkém počtu vynášeli z lesa na louku dlouhé tenké soušky. Přes ně pokládali shnilé ohrádky ze staré rozpadlé lesní školky. Stavěli transkontinentální dráhu. Ani nedošlo na střílení bizonů a Bonanza měl dost.

Táhněte do hajzlu! křičel jazykem bílých vetřelců. – Co se do nás serete? Nikdo se vás vo to neprosil! Akorát nám to tady všechno poserete!

Železniční inženýři dorazili do tábora.

Ten hadrdům muset o kousek dál, lámal si jazyk Hádvěó a nadzvedl jednu z tyčí tee-pee, neboť vadila úplně náhodou asi dvacet centimetrů v dráze ohnivého oře.

Náčelníkovi povolily nervy a skočil po něm. Váleli se spolu po zemi a Rychlonožka spustil křik.

Pomóooc! Ubližuje se tady občanům Unie! Porušili smlouvy! Zavolejte vojsko! Já věděl, že se těm rudochům nedá věřit! Generál Custer! Generál ten… no… jo, Gibbon. Indiáni na válečný stezce!

Dušín pískl a kavalerie na kolech zaplavila tábor. Vojáci sesedali a lapali vyplašené, zuřivě se bránící indiány. Stateční válečníci však podléhali přesile a byli přivazováni ke stromům lemujícím louku. Sqaw jsme zahnali do stanů, kromě Anky, která musela přivázanému náčelníkovi ošetřit krvavé koleno. Postavili jsme stráže a šli se v klidu nasnídat k indiánskému ohništi.

Nástup!

Armáda nastoupila do dvojstupu před přivázané indiány. Běloši měli dobrou náladu, nacpaná panděra a po bradách jim ještě tekla mastnota. Hladoví a podvyživení indiáni se hrbili pod tíhou hanebné porážky a vzpomínali na stáda divokých bizonů. Bonanza se ještě dusil vzteky, zatímco Peppera jsme překvapit nemohli, znal nás a usmíval se odevzdaně. Ostatní se snažili zachovat hrdé kamenné tváře a upírali oči k západním lovištím.

Vylepte vládní  vyhlášku, rozkázal Rychlonožka.

Jindra připíchla na oznamovatel z napnuté vydělané kůže, přes znak lesní moudrosti, celotýdenní televizní program.

Je to na tobě, podrbal se na hlavě Mirek.

Vojáci, chystal jsem se k proslovu. – Promlouvám k vám já, kterému zde na pomezí říkají náčelník Duševní průjem. Vaši velitelé vám jistě již vysvětlili, co nás přivedlo do tohoto krásného kraje. Ne, nebylo to nějaké studené a mrtvé zlato. Byla to půda. Leží před námi nezušlechťovaný, ladem ležící a hříšně zanedbávaný prostor v něm by mohlo být s úspěchem pěstováno například kamarádství, nebo přátelství. Ale do dnešního dne to byl jen sen, protože toto území si pro sebe sobecky zabrala banda pohanů, jimž je pěstování takových vzácných bylin věcí neznámou a cizí. Jsou líní pěstovat přátelství a raději otrhávají kyselé a nevýživné plody samoty, jež roste všude sama a bez práce. Jsou z toho nevýživného jídla celí seschlí, nervózní a nespolečenští. To my neseme pochodeň civilizace, která je založena na kultuře a na kultivování vztahů. To my máme cosi jako morální právo intervenovat, obsazovat a kultivovat taková území.

Rudé hýždě napadly naše kamarády, když za nimi přišli s nabídkou upřímného přátelství, jako by šlo jen o nějaké malé otravné děti. Neudělali to poprvé a neudělali to zde. Porušili tím dávné nepsané smlouvy o kamarádství.  Pro svoji společenskou nebezpečnost, pro to, aby si zapamatovali, že se k nám nemohou  jenom tak obracet zády, aby se vyléčili ze své odmítavé ortodoxie a rozpomněli se na svůj skutečný původ, aby uvážili své nactiutrhačné zločiny, budou nastálo pacifikováni v rezervaci Žlutý květ, kterou  tímto zřizujeme právě zde. Vláda jim bude každoročně posílat  určitý počet volů a další podobný dobytek. Howgh!

Odchóóód! zavelel Mirek.

Armáda odešla, tlačíc jízdní kola k silnici. Svědkové Setonovi na nás hleděli všelijak. Láska v tom nebyla, ale nenávist také ne.



Recesista se dá koupit:

 
PRAHA - Sdružení Avalon, Komořanská 87 / 13, 143 00 Praha 4, Tel: 608 774 099, E-mail: puchejr@volny.cz

http://www.sdruzeni-avalon.cz/knihy.php

PRAHA - Dakota, Anny Letenské 4 ( kousek pod Vinohradským divadlem)
- Coutry Album, Moulíkova 5 ( naproti Smíchovskému nádraží)
- Countryon, U vodárny 4 (kousek od Náměstí Jiřího z Poděbrad)
 
BRNO - Kudrnův obchůdek ( na Hlavním nádraží)

PLZEŇ - LIMANsport, Slovanská 31 http://www.limansport.cz/

http://www.sdruzeni-avalon.cz/knihy.php

http://www.sdruzeni-avalon.cz/aktuality.php ukázky z knihy Poslední
recesista a Tma

http://www.rozhlas.cz/plzen/zpravodajstvi/_zprava/351175 Recesista v Českém rozhlase

http://www.kosmas.cz/knihy/128270/valka-o-ceskoslovensko-1938-zaby-v-m
liku/

http://www.nasevojsko.eu/ed_nv_07_08.pdf Žáby v mlíku v edičním
plánu 2007/2008

http://www.folktime.cz/index.asp?url=/rubrika.asp&id=povidky


http://www.folktime.cz/index.asp?url=/clanek.asp&id=4300
5.6.2007 povídka Poslední ročníkář

http://www.folktime.cz/index.asp?url=/clanek.asp&id=4294 28.5.2007 Michael Antony-Tony - Hluboké nedorozumění s posledním recesistou

http://www.folktime.cz/index.asp?url=/tisk.asp&id=4081 19.1.2007 povídka Chlapáci

http://www.volby-2006.cz/clanek.php?cl=87 Jan
Drnek: Proč volím KČ

http://libweb.princeton.edu/departments/tsd/katmandu/sgman/czelit.html v této knihovně - Princeton Univerzity (!!!) mají jeho prvotinu Ideal Army blues (1991)

 
Související články:
Jsme vandráci, ostatní je hra
Boty, které mne nutí umřít…
 
Přečteno 1300x

 Komentáře

 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
 
Poslat příteli
Tisk
Zpět
Anketa
Zmražená Cola...
Co se stane, když prudce otevřete zmraženou dvoulitrovou Colu?
Led popraská a to co ještě teče vyletí ven...
2929
Bouchne, nádhera...
88
Nic...
1111
Rupne dno láhve a jde se uklízet ten bordel...
44
Diskuze
Další ankety
 
Nejčtenější
(367) Kontakt(194) Mlýn(144) Kostel 2017(137) Terezka
 
Nejdiskutovanější
 
2005 (c) Jiří Pokorný & Petr Gondek, Redakční systém